Cestopisy, co asi nejsou cestopisy, divný úvod já vím, ale! Já vlastně neznám přesnou definici cestopisu, sice sem jich přečetla už desítky, možná stovky, ale každý byl úplně jiný. A ty moje budou zase třeba jiný. A jaký budou no, zkrátka na pohodu. Nechci si nic přikrášlovat, vymýšlet si zážitky, jen abych jich na měřítka cestopisů mělo dostatek. Psát o místech, který sem jen sotva zahlédla z auta, případně nezdrbnout místa, které už třeba ani za tu návštěvu nestojí. Nechci psát nic podobného Google recenzím, ani že jsem se nezastavila a jen lítala po ostrovech, aby mi nic neuteklo, protože takhle to taky není. Samozřejmě neříkám, že někdo do svého psaní lže to vůbec ne, jen mě samotnou někdy našlapaný cestopis, ve stylu každá minuta někde jinde a prožitá na 1000000 % přivádí do depky a trochu děsí, protože jsem si pak kolikrát řekla, ty jo, vždyť já nic za tu dovolenou neviděla! Nebyla sem táhle, viděla sem jen zlomek, neviděla sem ty největší hity atd. Chci ukázat, že je v pohodě cestovat i jinak, na pohodu, zažít různé věci, ale i odpočinout si, a přesto si to užít. Nevstávám v 6 ráno, nejezdím k moři jen na vlastní pěst, to samé na výlety, někdy jedu půjčeným autem, někdy zajedu i na fakultativní výlet, neodsuzuji All inclusive hotely, taky je praktikuju. Budu to psát s humorem mému srdci blízkým (takže jednoduchým) a hlavně autenticky. Jo a prosím vás, omlouvám se předem, ale jsem i hrozně ukecaná, takže to bude dlouhé psaní vždy, stručně to neumím. Chápeme se…pohodové čtení přeji.
