Tentokrát jsme vybírali dlouho, kam poletíme, protože jsme samozřejmě chtěli všude, ale minimálně jsme měli jasno v tom, že to nebude na Krétu ani na Rhodos. Takže po dlouhém přebírání letíme na Krétu. Proč jsme sem původně nechtěli? Protože na Krétu mají lidi jen dva názory, buď jí milujou nebo nenávidí. Nic mezi. A my po téhle návštěvě patříme k té první skupině. Pro naší dovolenou jsme zvolili východní část Kréty, kterou omývá Krétské moře nebo chcete-li, moře Egejské (Krétské se do Egejského vlévá). Zvláštní volba já vím, přeci ten, kdo si o Krétě něco zjistí ví, že ty nejvíc lákavé a ikonické pláže jsou kde jinde než na západě, ale my hold nespadáme do většinového logického přemýšlení a musíme jít proti proudu. Východ jsme si zvolili kvůli všeobecnému většímu klidu, který preferujeme a rozhodně jsme neprohloupili. Cesta ráno na letiště a následná cesta do Heraklionu proběhla bez problému. Co se týká letiště v hlavním městě Kréty, no, příletové hala je o dost nuznější než odletová, tak se nelekejte. Kufry opět doletěli s námi, a tak jsem si to rovnou štrádovali k autobusu od cestovky, letěli jsme s Čedokem. Cesta na hotel byla opravdu dlouhá. Kréta je největší řecký ostrov, je opravdu ohromná, a proto všem doporučuji, pro klid duše a aspoň nějaký odpočinek, nesnažte se jí za jednu návštěvu poznat celou, stejně to nedáte. A dost pravděpodobně se po první návštěvě stejně budete chtít vrátit jako my. Cestou jsme s úžasem sledovali krajinu ostrova, je to v podstatě jedna oliva vedle druhé, kostelíky, kam oko pohlédne, kopcovitá oblast obehnaná překrásným mořem. Kolem 18 hodiny jsme dorazili k hotelu Elpida Village v oblasti Agios Nikolaos – Istro. Dole na autobusové zastávce už nás čekal pán s dodávkou, kam naložil kufry i nás a vyvezl k hotelu, důvod prostý, hotel se nachází v kopci. Celkem prudkém, ale relativně krátkém. Při čtení recenzí na hotel to znělo, jako výšlap minimálně na Mount Everest a k moři tak daleko, že když vyjdete večer, možná tam ráno dojdete. Nebojte, ani jedno není pravda, a navíc máte krásné výhledy přímo z hotelu. A teď něco o něm. Letos sem vybírala já a ani tentokrát jsme nešlápli vedle. Na hotelu mě už z fotek nejvíce zaujalo jeho rozestavení, skládá se z několika menších budov a ve výsledku to vypadá, jako malá řecká vesnička. My dostali boční pokoj s velkou terasou, kde byl celý den stín, takže paráda. Pokojík mi trochu připomínal hobití noru, v tom nejvlídnějším slova smyslu, útulný, malý, hezký. Jediný mínus byl opravdu miniaturní sprchový kout a kovová postel, která už něco zažila a dost vrzala, to jsme vyřešili nastrkáním polštářů za pelest. Paní uklízečky nám je první dva dny dávali zpátky na postel, ale pak jim to už asi došlo, tak je nechali. Všechny prostory hotelu byli krásně udržované, personál už tak, jak je na Řecko zvykem naprosto skvělý, program All inclusive parádní, jídlo i pití super, bazén, kavárnička a neskutečný klid, protože díky poloze i rozestavění to není úplně nejvhodnější hotel pro děti. Krom kopce je v hotelu i hodně schodů, takže ho nedoporučuji ani méně pohyblivým lidem. Celkově za těch tentokrát 11 dní, co jsme tu strávili, jsme se shodli, že zatím nejlepší hotel, co se týká jídla a nejkrásnější, co se týká vizuálu, kde jsme zatím byli. Po ubytování jsme letěli na večeři, která stejně jako ostatní jídla proběhla formou bufetu, takže ideální, sezení bylo možné jak vnitřním prostoru, tak i venku na terase. Po večeři jsme se stavili v atriu podívat se, kdy bude informační schůzka a šli se porozhlédnout po hotelu a následně se šli projít dolů asi do vesničky. Ono vlastně těžko říct, protože to nebyla ani vesnička, ani letovisko, ale něco mezi. Každopádně tu bylo vše, co jsme potřebovali. Našli jsme dva nejbližší krámky k hotelu a nakoupili nějaké podstatné věci jako třeba Mythose, protože je to prostě tradice a láska. Potom jsme už jen nasávali večerní vzdoušek, mořský smrádek, jak já mu říkám a užívali si krásný teplý večer.
Ráno začalo jak malované, po nočních hádkách o tom, na kolik bude klimatizace se ten, kdo loboval za full probudil s pěkným knedlíkem v krku. Nápověda, já to nebyla. Takže jsme po snídani sebrali batůžky a šli pěkně do lékárny, která naštěstí byla i v sobotu otevřená a hned po kopcem. Pan lékárník, muž, si s tím mým náramně rozuměl a chápal vážnost situace, doporučil mu nějaký sprej do krku, který naštěstí brzo zabral a rýmička se nerozjela, takže nám zachránil dovolenou. Naše první cesta vedla na pláž nejblíž k hotelu, podle Google map to měla být cesta na 25 minut, my tam byli za 15 i s jedním vypitým pivem. Pláž Agios Panteleemonas je oblázková, má pár lehátek i toalety a takhle brzy po ránu tam byla jen jedna místní paní. U pláže je malý bílý kostelík, voda samozřejmě čistá, pláž na tom byla už trošku hůř, ale žádná hrůza. Nenadchne, neurazí, my se tu jen podívali, smočili nožky a šli dál, a to konkrétně na asi nejvíc vyhlášenou pláž východního pobřeží Kréty a tou je pláž Voulisma. Tato kráska ležela asi 20 minut od hotelu. Pro někoho ty vzdálenosti k plážím můžou být moc a chápu to, ale díky tomu hotelu to za to stálo a hned na začátku cesty k plážím jsou kiosky a obchody, takže s drinčíkem vám procházka neublíží a ani nevadí. Už když jsme přicházeli k Voulismě, zatajoval se nám dech z toho nádherného moře a když se před námi otevřela ta čistá, dlouhá, písčitá pláž, bylo jasno. Pláž se rychle plní, ale i kolem poledne jsme si tu svoje místečko ve stínu našli a rovnou šli prubnout vodu. Pláž Voulisma je nejen nádherná, ale pokud jste poserové jako já, bude pro vás ideální, je to taková velká vana. Jdete, jdete, jdete, voda furt max po kolena, krásný čistý písek, my měli štěstí jen na malé vlnky, takže pro mě osobně ráj. Na pláži jsou převlékárny, sprchy, nahoře nad pláží je kiosek/restaurace s občerstvením, celkem napálený cenově, ale nad takovou atrakcí se to asi dá čekat. Jelikož jsme byli první den hladový, strávili jsme tu asi jen tři hodinky, než jsme se vrátili na hotel na oběd, ale věděli jsme, že se sem určitě ještě stavíme. Po obědě jsme si dali pauzu od slané vody a šli se natáhnout k bazénu. U bazénu byl klid a vždy se nějaké lehátko našlo, a taky tu byl bar. V rámci All inclusive bylo kromě piva a vína ještě na výběr místní ouzo a brandy. My si dali Frappé. Když to chlap donesl říkal, že tam paní zrovna vyráběla pro někoho jiného cappucino Fredo, že to vypadá taky hezky, tak to zítra zkusíme. Zkusili a jiné kafé od té doby v Řecku nepijeme. Zbytek dne už se nic zajímavého nedělo, kromě toho, že sem po večerní sprše našla v posteli rajče a když jsem se podívala do zrcadla, našla druhé. To jsme nezvládli, takže jsme se napatlali, čím šlo a naštěstí to šlo druhý den pomalu do hněda. V této oblasti, kde jsme byli jsou nižší teploty než jinde na Krétě, celý pobyt bylo jen kolem 30/32 stupňů a hlavně pofukoval lehký větřík, takže nám přišlo, že to moc neopaluje. Chyba.
Další den, po snídani jsme se šli plácnout zase na Voulismu, kde jsme byli až do odpoledne. Odpoledne na hotelu jsme měli schůzku s delegátkou, ale už z domova jsme měli dopředu koupený jeden výlet, a to konkrétně do Knóssosu a hlavního města Heraklionu s českou průvodkyní. Večer nám pak přivezli z půjčovnu naši káru. Malej bílej peugeot 108, jak typické pro půjčovny, ale byl fajn, všude se vešel a skoro nežral. Večer jsme strávili nad plánováním tras, protože i když si už nějaké typy vezeme z domova a máme to dokonale naplánované, realita je často jiná a tahle dovolená nebyla výjimkou.
Je tu další den a my po snídani vyrážíme na první výlet autem a pro chlapa úplně první výlet v cizí zemi v cizím autě. Naší první zastávkou byla pláž Vai, jedna z dalších nejvíce profláknutých pláží na Krétě. Jedná se o písčitou pláž, kde se nachází palmový les. Oblast Sitia, hodina a půl cesty. Cesta v pohodě, po hlavní, po serpentýnách, krásné výhledy cestou, dojeli jsme na parkoviště, zaplatili tři eura a šli k pláži. Koukli jsme na palmový les a šli k vodě. Pláž není velká, je dobře vybavená, pobřeží je písečno oblázkové, ve vodě písek. A co jsme udělali my? Prošli jsme se po ní, vyfotili a jeli dál. Nevím, nás prostě nenadchla. Kdyby tam nebyli ty palmy a dobrý vybavení, za nás tuctová pláž, ale sto lidí, sto chutí. Co se určitě vyplatí je jít na konec pláže, přeskákat po kamenech a tam jsou menší plážičky i s hezčí vodou. No obsluha parkoviště na nás koukala, jak na blázny, když jsme po půl hodině naskočili do auta a vydali se k plánu B. To byla Kato Zakros beach, která leží ve stejnojmenné oblasti, kde je i jedno z minojských nalezišť na Krétě, a kde hlavně je božský klid. Cesta trvala asi hodinu, protože jsme tam jeli přes serpentýny, kde jsme potkali obří stádo koz. Kozy se námi nijak nevzrušovaly a šli si dál svým tempem, spořádaněji než cyklisti v ČR ovšem. Nechtěli jsme je plašit, tak jsme jeli krokem s nimi a měli to i se zoo. Sestup k pláži byl řádný, ale! Takhle klidné místo sem snad v Řecku ještě neviděla, pár lidí, pár restaurací, krásná oblázkovo písčitá pláž. Jo, tady jsme si vzali lehátka a strávili odpoledne, skočili si na pivko a nic nám nechybělo. Naleziště jsme vynechali. Cestou zpátky na hotel jsme se stavili v městečku Sitia v Lidlu pro vody a další drobnosti. Nakupovat v ČR s tímhle výhledem na krásné bílé městečko s mořem by se mi taky líbilo. Zbytek cesty jsme se ještě zastavili na pár odpočívadlech, kochali se, protože všude po pobřeží jsou krásné výhledy. Udělali fotky a pak už spěchali na večeři. Nacpali si pupky a už jen u drinčíků plánovali další den, na který padla návštěva okolí Spinalogy.
Na samotnou Spinalogu jsme nepluli, přiznávám se, že v tom vedru se nám nechtělo půl dne chodit po zříceninách, i když věřím, že to za návštěvu stojí a jednou se tam určitě podíváme. My měli línou dovolenou, takže jsme dojeli asi k 40 minut vzdálenému zálivu Mirabello a to konkrétně k Plaka beach. Pláž s výhledem na Spinalogu, je obehnaná načervenalými útesy a možná proto měla pláž tak zvláštní a jedinečný odstín modré, který sem ještě snad neviděla. Je oblázkovo písečná, na pláži kameny, ve vodě spíš kameny, je tu vybavení, kiosky i restaurace, půjčovna šlapadel, pláž je dlouhá a krásná. My tu strávili skoro celý den, kromě válení jsme se prošli i po okolí, nakoupili kruhy do vody, samé důležité věci prostě a pak jeli zpátky na hotel, protože po večeři byl řecký večer. Ten nesmí chybět na žádném hotelu a je zajímavé, že pokaždý je jiný. Tentokrát nám na velkou terasu mezi bazénem a hotelem, přijel zazpívat jeden velký pán, s hlasem jak zvon, pán uměl. Tradiční tanečky proběhli s naší animátorkou Zuzanou, jak láskyplně pán opakoval a my se tradičně neopili dost, abychom se zapojili, ale někdo musí ostatním tleskat do rytmu.
Na poslední den s autem jsme měli tolik plánů, až jsme nakonec skončili na pláži deset minut cesty od hotelu. No co, i takhle to může dopadnout a my byli ve finále nadšený. Almyros beach je dlouhá písčitá pláž, která určitě šlape na paty Voulismě. Do moře se tu vlévá řeka, ale my byli spíš na jejím druhém konci. Vzali jsme lehátka a skoro celý den tu blbli. Pláž je podobná Voulismě i tím, že je zase mělká, takže musíte jít pořádně daleko, abyste se ponořili dál než po stehna. Parkování u pláže je nadivoko, kam to zahodíte, tam to bude a vstup na pláž je bránou mezi stromy, čekáte, co na vás vykoukne a pak jí vidíte. Když odpoledne postoupilo, jeli jsme zpátky na hotel, dát se trochu dohromady. Na večer jsme měli od hotelu v rámci All inklusive možnost řecké večeře. Vybrali jsme si den a večeře se podávala na druhé terase vedle bazénu, kde bylo posezení a gril. Bylo nás tam jen pár, takže to bylo super, k pití jsme si mohli vybrat klasiku víno nebo pivo. Jako předkrm jsme měli řecký salát, hlavní jídlo bylo souvlaki, variace grilovaných mas s pečenými brambory a jak jinak než s tzatziki a jako dezert baklava s dvěma druhy melounu. Celé jsme to zapili Rakijí a byli šťastný až na půdu. Večer si přijeli pro auto, vše dobře dopadlo a my to šli zapít, protože to pro chlapa byla premiéra řídit auto v cizí zemi a určitě se mu ulevilo, že ho v pořádku vrátil.
Následující den brzo ráno jsme si vyzvedli snídaňové balíčky na recepci (den předem jsme si je zamluvili) a šli dolů na autobusovou zastávku, kde nás vyzvedl autobus od cestovky. Tohle byl den, kdy jsme vyjeli taky trochu za kulturou ostrova a jeli jsme na prohlídku Knóssosu, protože kdo nebyl tady, nebyl na Krétě prý. Autobus postupně objel další hotely a asi za dvě hoďky nás vyhodil na parkovišti u Knóssosu, kde už byl pořádný zástup lidí. Tady si nás převzala paní průvodkyně, Češka, co žije dlouhodobě na Krétě a studovala tu přímo i dějiny Řecka. Kéž bych si tak vzpomněla na její jméno, a to jsem si slíbila, že ho nezapomenu, protože paní byla neuvěřitelná. Rozdala nám sluchátka, pomohla koupit lístky a šli jsme do areálu, kde začala prohlídka a hlavně výklad. Nevím, kdy mě naposledy něco tak uchvátilo jako tahle dáma, a především ty znalosti, co na nás chrlila. Její vyprávění nemělo chybu, věděla naprosto vše, na jakýkoliv dotaz znala odpověď předem a díky ní bylo poznání Minojské kultury opravdu nezapomenutelné. Asi po třech hodinách, kdy jsme v Knóssosu prošli každou uličku a poznali na co byla každá nádoba nastal čas přejezdu do Heraklionu. Tady proběhlo kolečko prohlídky města, byli jsme v bývalém Benátském přístavu, u pevnosti Koules, v kostele Agios Titos, kde jsme zapálili svíčku za ty, co tu s námi jsou a pak další za ty, co už bohužel ne, také u Morosiniho fontány. Dostali jsme typy kam si zajít na jídlo a nákupy a měli jsme rozchod. V ceně vstupenky do Knóssosu je i vstupenka do archeologického muzea v Heraklionu a bylo na nás, jestli budeme chtít delší rozchod nebo budeme chtít do muzea jít. Jelikož šla průvodkyně s námi, nebylo o čem. Proběhli jsme obchody, pokoupili suvenýry a šli na prohlídku. Muzeum je zasvěcené hlavně Minojské civilizaci, ale najdete tu průřez celou historií ostrova, a i sochy řeckých bohů. V muzeu jsme byli asi dvě hodiny a řeknu vám, nalejvárna neuvěřitelná. Když jsme seděli v autobusu zpátky na hotel, byli jsme hotoví, a to nejen fyzicky, ale hlavně psychicky, byl to neuvěřitelně vzdělávací den a hlava praskala ve švech ze všeho, co jsme ten den zjistili, ale určitě to byl nejlepší den dovolené.
Čas je neúprosný a nám zbývali tři poslední dny, které jsme si nechali na odpočinek a zůstávali v okolí hotelu. Tak jsme se další den rozhodli, že budeme ležet u bazénu a čerpat All inklusive, že si to zkusíme. Vydrželi jsme to do oběda a po obědě jsme se šli projít. Na mapách jsme totiž našli další pláž, která byla podle komentářů málo navštěvovaná turisty, konkrétně pláž Karavostasi. To znělo jako fajn změna, tak jsme vyrazili, cesta na ní byla asi nejvzdálenější ale! Už když jsme přicházeli a viděli mezi stromy tu barvu vody a slyšeli hukot a šum vln, div jsme neběželi, abychom tam už byli. Jak popsat samotnou pláž, první, co mě napadá je divoká kráska. Na pláži bylo jen pár lehátek a slunečníků u kterých nevím, jestli se vůbec někomu platili, protože jsme tam jediný turisti byli my a jedna rodinka s dětma, pár místních, a to bylo vše. Na pláži nebylo žádný občerstvení, za to toalety ano, jen byly, no, poznáte třeba jednou sami. Co je ale důležité, že pláž má modrou vlajku a za mě naprosto právem. Tady na té pláži byli všechny odstíny modré, na pláži kameny, ve vodě písek, pozvolný vstup do vody, ale jak to bylo otevřené moře, tak i docela vlny. Možná to všechno dodalo pláži takovou tu krásnou přírodní divokost. Kdybyste šli po pláži dál k jedinému domu na obzoru, co tam byl, je u něj další malá krásná pláž, jen takový typ. Když jsme se vrátili na hotel, přišel střet zájmů, kde strávíme předposlední den.
Já lobovala za Voulismu, přítel za divokou krásku. Nakonec sem ustoupila a šli jsme opět na pláž Karavostasi, a tam jsme se zásobami, co jsme si vzali s sebou vydrželi celý den. Kromě koupání a kochání jsme si tam udělali dokonce i fotky, protože ta pláž dodá všemu lesk, je opravdu nádherná a fotky vyšli parádně, v galerii jsou typy na místa, kde se tam cvaknout. Když jsme z pláže odcházeli, bylo nám to líto, nevím, čím si nás nakonec oba tak získala, možná tím klidem, jak jsme tam byli téměř samy a slyšeli jen šum vln a řev cikád. Doporučuji.
Jak už to, tak bývá, 10 dní uteklo jak voda a nás čekal poslední den v ráji, odjížděli jsme až v 8 večer na letiště, tak jsme se už do ničeho nepouštěli a den si užili u bazénu, dali poslední cappuccino Fredo, asi páté za ten náš pobyt, nějaký ten drink na žal a jeli na letiště. Pomalu a jistě se stmívalo a Kréta se s námi rozloučila nádherným západem slunce, který byl z autobusu krásně vidět. A co dodám ke Krétě? Nevím, proč jí někdo nemá rád, možná lidi odrazuje to, jak je ohromná. Za mě je to přenádherný ostrov, ze kterého sem viděla tak jednu pětinu, ale o to víc mě láká se sem vrátit a vidět vše, co tento ostrov nabízí. Tak brzy na viděnou olivko.